Onemocnění

Naše veterinárně–stomatologická ordinace se zabývá především léčením a nápravami níže uvedených problémů, které často trápí naše zvířecí miláčky (pro rozbalení rozklikněte nadpis):

Zubní kámen (parodontitida)

Onemocnění parodontu (závěsného aparátu zubu) se dá považovat za nejčastější onemocnění malých zvířat. U většiny psů a koček a psů dojde do věku 4 let již k významnější tvorbě zubního kamene, plaku a rozvoji gingivitidy (zánětu dásně).

1.malé množství zubního kamene 2.odstraňování zubního kamene ultrazvukem 3.leštění speciálním leštícím nástavcem a leštící pastou 4.stav po zákroku 5.výrazná kumulace zubního kamene (před zákrokem) 6.stejné místo po profesionáolním čištění, parodont není postižen 7.po odstranění kamene ultrazvukem je důležité zuby vyleštit 8.vcelku nenápadné postižení parodontu 9.důležité je vyšetření parodontální sondou 10.sonda odhalí hloubku parodontálního defektu 11.ještě závažnější postižení, jen rentgen a sonda odhalí  rozsah onemocnění 12. důležité je také RTG vyšetření, zde je vidět masivní úbytek kosti v okolí jednoho kořene zubu, tento zub se již nedá zachránit 13.pro ilustraci sonda v parodontálním defektu 14.těžké postižení pradontu může vyústit až v zánět kosti 15.zánět kosti je patrný na RTG snímku, hrozí zlomení celé spodní čelisti a šíření infekce dále do těla 16.místo po několika týdnech od chirurgického zákroku a po dlouhodobé léčbě antibiotiky RTG zubu, které ukazuje infekci zubu-velký defekt kosti vedl k šíření infekce dutinou zubu do druhého kořene, kolem kterého je také patrný tmavý kruh

Rozvoj onemocnění parodontu závisí na mnoha faktorech – zejména na věku, strav, tvaru zubů, skusu, bakteriální flóře, imunitním stavu, celkovém zdravotním stavu, genetické predispozci, míře hygieny dutiny ústní, velikost a tvaru zubních oblouků, plemen a žvýkacím návykům. Z těchto faktorů je zřejmě nejdůležitější míra hygieny dutiny ústní. Zánětlivé změny v dutině ústní mohou při onemocnění parodontu zahrnovat dásně, parodontální vaz, zubovinu a alveolární kost (kost zubního lůžka). Gingivitida (zánět dásně) může vzniknout z mnoha příčin – chemických, nádorových a infekčních. Parodontitida (dříve paradentóza) je zánětlivá aktivní destrukce tkání závěsného aparátu zubu, diagnostikujeme ji, když dochází k ústupu dásně a tvorbě „kapes“ a „chobotů“ pod dásní i rozsáhlejšímu uvolňování zubu a dále ke ztrátě kosti. Postup zánětlivých změn vytváří další ložiska pro infekci a vzniká tak začarovaný kruh, který v konečném důsledku (pokud včas nenastoupí léčba) vede až ke ztrátě zubů. Zánět parodontu může mít i další následky/komplikace jako například tvorbu píštělí mezi kořeny zubů a dutinou nosní, dutinou ústní nebo očnicí, píštěle ústí případně na povrch kůže, nejčastěji v oblasti pod okem. Ještě vážnější komplikací je postupující zánět kosti (osteomyelitida), která může vést i k samovolnému zlomení kosti spodní čelisti. Může také komplikovat trhání zubů. Parodontitida je proces velice bolestivý, postižené pohyblivé zuby neslouží své funkci, zvíře na ně nežvýká. I přesto mnoho psů a koček přijímá potravu zdánlivě bez obtíží. Rozdílu si majitelé často všimnou až po ošetření. Bez bolesti jsou psi veselejší, aktivnější, lépe a více přijímají potravu.

Onemocnění parodontu má bohužel, pokud není léčeno, i mnohé možné následky pro celý organismus zvířete. Jedná se zejména o rozsev bakterií ze zánětlivých ložisek v dutině ústní krví do celého těla. Bylo vědecky prokázáno postižení jater, ledvin, mozku mikroabscesy. K jejich tvorbě může docházet i v prostatě, uvažuje se i o souvislosti cirkulujících bakterií v krvi s onemocněním srdečních chlopní a následným selháváním srdce.

Na první pohled nemusí být rozsah onemocnění parodontu zřejmý. Pro podrobné vyšetření je nutné pacienta sedovat, na našem pracovišti se jedná o injekci léků na zklidnění (do kanyly zavedené nitrožilně). Pak je teprve možné provést sondáž speciální parodontální sondou, která odhalí případné choboty nebo kapsy a přesně změří jejich hloubku. Parodontální sonda je nástroj s tupým koncem, který má pracovní část kalibrovanou. Hrot sondy se opatrně zavede mezi okraj dásně a zub a zasune se až na dno sulku (přirozené prohlubně mezi dásní a zubem). Tento postup se kolem jednoho zubu opakuje 6 – 8x. Normální hloubka sulku je 2 – 3 mm u psa a 1 – 2 mm u kočky. Jakákoliv hloubka sondáže více než zmíněné hodnoty je indikací k intraorálnímu RTG vyšetření, které určí rozsah poškození kostního podkladu (v procentech ztráty kosti). Jedině kombinací klinického vyšetření, sondáže a RTG vyšetřením lze zodpovědně stanovit stupeň postižení a od něj poté odvodit vhodný terapeutický postup. RTG vyšetření také odhalí tvar kořenů zubů, což je důležité pro případnou extrakci zubu. RTG je také dobré pro monitoring postupu onemocnění nebo výsledků léčby. Na RTG snímcích lze dobře klientům ukázat rozsah poškození kosti a vysvětlit léčebný postup. Ideální je při prvním ošetření zvířete provést RTG celé dutiny ústní (jako u lidí panoramatický snímek).

Cílem léčby onemocnění parodontu je obnovit normální anatomické poměry závěsného aparátu zubu a omezit hromadění plaku na povrchu zubů a tím zpomalit další postup zánětlivých změn, uvolňování tkání závěsného aparátu zubu a zabránit ztrátě zubů. VYLÉČENÍ PARODONTITIDY ZNAMENÁ PRO PACIENTA HLAVNĚ OHROMNOU ÚLEVU OD BOLESTI. Rozsah onemocnění je u každého pacienta jiný a liší se také u jednoho pacienta zub od zubu, tudíž je každý léčebný postup individuální. Na Klinice ARVET nabízíme klientům, potažmo pacientům: čištění a leštění zubů, uzavřenou i otevřenou metodu čištění zubních kořenů, plastiky dásní, řízenou tkáňovou regeneraci, aplikaci perioceutik- léků k aplikaci do dásňových chobotů.

Léčba onemocnění parodontu
Poté co zjistíme rozsah a závažnost onemocnění (klinickým vyšetřením za pomoci parodontální sondy a RTG vyšetřením), zvolíme podle toho léčbu od jednoduchého čištění zubů ručně a ultrazvukem a leštění zubů, přes subgingivální kyretáž u středně vážných onemocnění až po plastiky dásní a otevřené čištění kořenů zubů nebo dokonce řízenou tkáňovou regeneraci (aplikaci materiálu, který umožní obnovení zničené kosti kolem postiženého zubu) u vážných postižení. U nejtěžších případů může být extrakce zubů již jediným možným řešení jak dutinu ústní vyléčit. Zejména se to týká menších zubů, které při skusu neplní důležitou funkci, ale dalším postupem onemocnění ohrožují zuby důležité. Samozřejmostí po vytržení zubů je sešití dásně (zabraňuje tvorbě komunikací mezi dutinou ústní a nosní, urychluje hojení a zmenšuje pooperační bolestivost). Používáme moderní vstřebatelné šicí materiály. Možnosti léčby, prognózu úspěchu léčby a následnou domácí péči o dutinu ústní probíráme vždy před zákrokem s klientem. Klient může i vyčkat výsledků RTG vyšetření pro zpřesnění plánovaného ošetření. Pokud při zákroku dojde k nutnosti změny léčebného postupu, kontaktujeme majitele telefonicky nebo osobně (pokud čeká v čekárně) pro vyžádání souhlasu s léčbou. Po zákroku instruujeme majitele konkrétně ohledně péče o dutinu ústní a každému pacientovi stanovíme individuální domácí plán léčby a prevence onemocnění parodontu, který dostane majitel v písemné formě. Pokud je to možné, zasíláme majiteli emailem po zákroku digitální zprávu s RTG snímky a obrázky z ošetření, zejména před a po ošetření, aby měl majitel o provedeném zákroku představu.

1.malé množství zubního kamene 2.odstraňování zubního kamene ultrazvukem 3.leštění speciálním leštícím nástavcem a leštící pastou 4.stav po zákroku 5.výrazná kumulace zubního kamene (před zákrokem) 6.stejné místo po profesionáolním čištění, parodont není postižen 7.po odstranění kamene ultrazvukem je důležité zuby vyleštit 8.vcelku nenápadné postižení parodontu 9.důležité je vyšetření parodontální sondou 10.sonda odhalí hloubku parodontálního defektu 11.ještě závažnější postižení, jen rentgen a sonda odhalí  rozsah onemocnění 12. důležité je také RTG vyšetření, zde je vidět masivní úbytek kosti v okolí jednoho kořene zubu, tento zub se již nedá zachránit 13.pro ilustraci sonda v parodontálním defektu 14.těžké postižení pradontu může vyústit až v zánět kosti 15.zánět kosti je patrný na RTG snímku, hrozí zlomení celé spodní čelisti a šíření infekce dále do těla 16.místo po několika týdnech od chirurgického zákroku a po dlouhodobé léčbě antibiotiky RTG zubu, které ukazuje infekci zubu-velký defekt kosti vedl k šíření infekce dutinou zubu do druhého kořene, kolem kterého je také patrný tmavý kruh

Neustále sledujeme pokroky veterinární stomatologie a snažíme se nové postupy nabízet klientům.


Zlomený zub

Se zlomenými zuby se v naší praxi setkáváme velmi často, zejména u psů. Dochází k nim v důsledku kousání tvrdých předmětů – zejména kamenů, velkých tvrdých kostí, tvrdých plastových kostí, někdy dochází k frakturám při hrách a potyčkách psů mezi sebou. U koček se fraktury objevují spíše po autoúrazech a pádech z výšky. Ke zlomeninám dochází častěji u mladých zvířat, protože jejich zuby jsou křehčí (mají větší dřeňovou dutinu a slabší stěnu zubu). Nejčastěji dochází ke zlomeninám horního špičáku, v četnosti následují spodní špičáky, horní čtvrté premoláry a řezáky.

1.nad dlouho zlomeným zubem je na dásni patrná píštěl 2.RTG odhaluje projasnění (tmavý kruh) kolem kořene postiženého zubu 3.zlomenina tří řezáků s odhalenou zubní dření 4.zlomenina horního čtvrtého premoláru 5.preparace dásňového laloku při technice otevřené (chirurgické) extrakce 6.zašitá rána po vytržení zubu 7.jednotlivé kořeny zubu a odlomená část korunky po vytržení 8.jeden z kořenů má na hrotu patrný absces 9.rozlomený druhý spodní premolár 10.zlomený horní špičák 11.stav po preparaci dásňového laloku a odbroušení kosti při chirurgické extrakci 12.zhojení rány po týdnu 13.chronicky zlomený řezák u boxera 14.RTG vyšetření odhaluje další zlomené řezáky ukryté pod přerostlou dásní 15.zašitá rána po vytržení všech zlomených zubů

Zlomeniny zubů se dají rozdělit podle toho, zda linie lomu zahrnuje či nezahrnuje dřeňovou dutinu a dále také zda linie lomu zasahuje až pod dáseň. Zasahuje-li zlomenina pod linii dásně, rozsah zlomeniny nelze dobře posoudit, často ani s použitím RTG. Protože kořen pod dásní může být prasklý, není možné zub správně ošetřit a je nutné zub vytrhnout.

Dřeňová dutina je vnitřní část zubu, ve které jsou uloženy cévy a nervy zubu. Léčba zlomeniny zubu se poté odvíjí právě podle typu zlomeniny. Pokud nedojde k odhalení dřeňové dutiny, je postačující zub jen zabrousit tak, aby si zvíře nezraňovalo měkké tkáně (například protilehlý pysk při skusu) a linii lomu ošetřit tzv. bondem – lepidlem pod kompozitní výplňové materiály nebo i kompozitním materiálem (bílou plombou). Přesto však trauma zubu může být tak velké, že dojde k odúmrti zubní dřeně v důsledku poškození cév zubu a krvácení. Do odumřelé tkáně se mohou krví dostat bakterie a způsobit infekci zubu.

Pokud dojde k odhalení dřeňové dutiny, během několika hodin dochází k infekci této tkáně a to způsobuje akutní bolestivost zubu. Většina zvířat ale nicméně bolest nijak zvlášť neprojevuje. Koušou na druhou stranu tlamy až do doby, kdy nervy zubu odumřou a bolest ustoupí. Dokud k tomu nedojde, je dřeň postiženého zubu citlivá a zvíře na dotek zubu nebo jinou stimulaci reaguje. Do otevřené dřeňové dutiny se dostávají sliny, zbytky potravy a bakterie, což vede k infekci dřeňové dutiny, která postupuje od jejího hrotu až ke kořenu zubu a dále přes otvor v hrotu kořene přestupuje do okolní kosti. U většiny zvířat ani v tomto stádiu nelze pozorovat známky infekce. Imunita zvířat si ve většině případů dokáže s touto infekcí poradit a nedojde k tak dramatickým projevům jako je otok a tvorba píštělí. Bolest se postupem času změní z akutní na chronickou.

Imunitní systém svádí s infekcí neustálý boj tak, aby ji udržel pod kontrolou. U méně než 50 % pacientů dojde k otoku a v oblasti hrotů postižených kořenů se začnou tvořit píštěle, které ústí např. do dutiny nosní, na dáseň nebo často na kůži do oblasti pod okem. Léčba antibiotiky pomůže infekci zvládnout, ovšem za krátkou dobu po jejich vysazení se problémy objeví znovu. Infekce přetrvává, dokud nedojde k odstranění jejího zdroje, tj. infikované zubní dřeně, a to buďto extrakcí nebo ošetřením zubního kanálku – odstraněním dřeně a vyplněním kanálku. O volbě léčby rozhoduje věk pacienta, rozsah infekce, počet postižených kořenů, stav parodontu (závěsného aparátu zubu), doba trvání odhalení dřeně a význam zubu. V rozhodování hraje zásadní roli RTG vyšetření.

Pokud se jedná o čerstvě zlomený zub (ideální doba pro ošetření je 72 hodin), je možné se pokusit se jej zachránit živý a provést tzv. vitální amputaci pulpy, tj. odstranit jen část dřeně, její pahýl překrýt speciální materiálem a zub uzavřít výplní. Výhodou tohoto postupu může být fakt, že se zachová krvení zubu, který zůstává „živý“ a je celkově pevnější. Nevýhodou je riziko, že zub může být infikován již více než je únosné a po tomto ošetření dojde k odúmrti dřeně a poté je nutné přistoupit k dalšímu možnému ošetření, a to endodontickému.

Endodontické ošetření se volí obecně u dříve zlomených zubů. Je časově i finančně náročnější, ale co se týče úspěšnosti léčby jistější. Ze zubu se nejprve vyjme odumřelá dřeň a celý kanálek se postupně speciálními nástroji vyčistí a rozšíří, opakovaně se také vyplachuje a ošetřuje speciálními roztoky a přípravky. Poté se vyplní výplňovým materiálem podle volby lékaře, my používáme cement k tomu určený v kombinaci s gutaperčovými čípky. Během zákroku se opakovaně zub rentgenuje, pro ověření správného postupu. Poté se zub standardně uzavře výplní.

Poslední možností zachování zubu v dutině ústní je tzv. resekce kořenového hrotu, ta se používá nejčastěji v případě, kdy selžou předchozí ošetření a stále přetrvává infekce kolem hrotu kořene zubu. Jedná se o chirurgický zákrok, při kterém se podle anatomické lokalizace hrotu kořene zubu zvolí přístup, odpreparuje se dáseň a kost až ke hrotu kořene, který se odstraní a kanálek zubu se vyplní „z druhé strany“, tj. ze směru od hrotu kořene.

Zvláštním případem je zlomenina mléčného zubu. Pokud dojde k odhalení dřeně zubu, je nutné postižený zub vytrhnout, protože infekce, která zubem postupuje ke kořeni, může časem přejít do okolní kosti a ohrozit tak vývoj trvalého zubu. U trvalých zubů se pak často vyskytuje hypoplazie skloviny (na některých místech zubu sklovina chybí). To má za následek mechanické zeslabení zubu, jeho zvýšenou citlivost a v neposlední řadě díky ukládání pigmentu z potravy do odhalené zuboviny působí takový zub neesteticky. Obrázek.

Po všech zákrocích kromě vytržení zubu je potřeba pravidelně v určitých intervalech provádět RTG vyšetření k ověření úspěšnosti léčby.


Vady skusu

Z pohledu tvaru hlavy se plemena psů dají rozdělit na tři typy:

    • dlouholebá (dolichocefalická, např. kolie, barzoj, dobrman, greyhound) – mají dlouhou úzkou lebku
    • krátkolebá (brachycefalická, např. buldog, boxer, francouzský buldoček, ši-tzu, bostonský teriér, pekinéz, mops) – mají krátkou a širokou lebku
    • plemena se středně dlouhou a širokou lebkou (mesaticefalická, např. labradorský retrívr, německý ovčák, většina španělů…)

U koček se také vyskytují plemena s krátkou lebkou (perská) i s delší lebkou (siamská).

Normální skus u mesaticefalických plemen se nazývá nůžkový skus. Horní řezáky jsou při zavřené tlamě před spodními řezáky a mezi oběma horními špičáky tvoří mírný oblouk, žádné zuby neleží mimo něj a nejsou rotovány. Spodní špičák by při zavřené tlamě měl vždy „zapadat“ do mezery mezi horním špičákem a třetím řezákem, ale těchto zubů by se neměl dotýkat. Vrcholy premolárů by měly směřovat přesně do mezery mezi protilehlými premoláry. U krátkolebých plemen se považuje za normální těsný podkus, tzn. spodní řezáky se nacházejí před horními. Spodní špičáky a premoláry jsou u těchto plemen také posunuty dopředu. Přesto, že mírný podkus je přijatelným standardem, někdy u těchto plemen dochází k traumatizaci měkkých tkání spodní čelisti horními řezáky. Takové neustálé poškozování tkání dutiny ústní je bolestivé.

Na výsledný skus u psa má vliv dědičnost, výživa, prostředí a mechanické síly vznikající zaklesnutím spodních a horních zubů ve skusu. Bylo prokázáno, že některé vady skusu (malokluze) jsou dědičně podmíněné. Týká se to především těžkých předkusů a podkusů a křivých skusů. Jiné vady skusu jsou získané a mohou být následkem divokých štěněcích her s ručníky, lany atp., při kterých se zuby posunou do abnormální pozice. K některým získaným vadám skusu může přispět také traumatický porod.

Při zvažování případné dědičnosti u vady skusu je třeba posoudit vzájemnou pozici protilehlých premolárů. U mesaticefalických a dolichocefalických plemen do sebe horní a spodní premoláry „cik-cak“ zapadají. Špička spodního třetího premoláru by měla být přesně uprostřed mezi korunkami horního třetího a čtvrtého premoláru. Pokud hrot jednoho premoláru směřuje k hrotu protilehlého premoláru, může se jednat o genetickou malokluzi. U plemen s kratší lebkou se také jedná o genetickou vadu skusu, ta je ovšem podle standardů posuzována jako normální.

Některé genetické vady se neprojevují v každém vrhu, protože mechanismus jejich dědičnosti je recesivní. Cílem selektivního chovu je chovat na zvířatech, která mají výborný skus.

Jaké jsou důvody pro řešení vad skusu veterinárním stomatologem? Předně je to bolest jimi způsobovaná. Při bolestivých onemocněních kůže nebo kloubů psů nebo koček se jejich majitelé snaží ulevit svým miláčkům od bolesti, měli by tedy svou pozornost věnovat i bolesti způsobené vadami skusu (ortodontickými vadami). Vady skusu tak mohou vést k vážným problémům parodontu (závěsného aparátu zubů). Samotný abnormální skus může vést k bolestivému nákusu – traumatizaci tváří, pysků, patra nebo protilehlých zubů, které mohou být pravidelným „otíráním“ se o sebe výrazně poškozeny. Toto poškození může počínat mechanickým oslabením zubu a končit až otevřením dřeňové dutiny a bolestivou infekcí zubu, která se může dále šířit do kostí lebky. Protože se při některých vadách skusu naruší linie zubního oblouku, zhorší se samočistící schopnosti dutiny ústní (otírání zubů tvářemi a jazykem) a v takových místech pak dochází k hromadění zbytků potravy, následné infekci a rozvoji zánětu dásní a závěsného aparátu zubu.

Možností řešení vad skusu je mnoho, závisí na vážnosti stavu (jak moc pacienta zatěžuje – způsobuje nebo do budoucna může způsobovat bolest). Nejjednodušším řešením je vytržení problematického zubu, ale u zubů, které mají důležitou funkci je vhodnější zub zachovat a buďto jej upravit (zkrátit) tak, aby ve skusu nevadil, nebo jej posunout rovnátky.

1.podkus 2.podkus u psa-hroty horních zubů nesměřují doprostřed mezer mezi spodními zuby 3.předkus u 10 měsíční německé dogy 4.poškození dásní pravidelným nasazováním gumičky za posní řezáky, patrná je rýha pod řezáky a výrazný ústup dásně třetích řezáků KONICA MINOLTA DIGITAL CAMERA 6.úzká spodní čelist-kombinace s podkusem 7.řešení nákusnou ploškou 8.stav po léčbě rovnátky poškození zubů po pravidelném nasazování gumičky u štěněte německé dogy s předkusem-patrná je rýha v dásni a výrazný ústup dásně na třetích řezácích a na špičácích


Mléčné zuby

U psů i koček, stejně jako u lidí, mají mláďata dočasný chrup (lidově mléčné zuby), které při dospívání „vymění“ za trvalé zuby. S postupným prořezáváním trvalých dochází ke vstřebávání a „vytlačování“ mléčných zubů. Pokud mléčný zub nevypadne včas, nazýváme jej retinovaný. Retinované zuby by se měly vytrhnout, aby uvolnily místo pro trvalé zuby.

Základním pravidlem je, že na jednom místě by měl být jen jeden zub, to znamená, že pokud došlo k prořezání trvalého zubu skrz dáseň, ale dočasný zub je stále na místě, je třeba mléčný zub vytrhnout, aby neodkláněl trvalý rostoucí zub špatným směrem nebo aby jej nepřekrýval, což vede k rozvoji onemocnění parodontu v důsledku omezení samočistících schopností dutiny ústní.

Tento problém se nejčastěji týká miniaturních plemen: čivava, yorkšír. Obecně se dá říci, že zuby by měly vypadnout do věku 6 měsíců, jednotlivé případy je však potřeba posuzovat individuálně. K posouzení stavu chrupu a zejména určení, zda je zub či není mléčný pomůže intraorální RTG vyšetření. To je poté rozhodující pro extrakci.

Trhání mléčných zubů bývá komplikováno jejich možným zlomením. Mléčné zuby jsou tenké a velmi křehké, často jsou již částečně vstřebané. Zejména při extrakci mléčných špičáků je nutné použít co nejšetrnější techniku, nejlépe s řezem v dásni a odchlípením laloku dásně.

1.perzistentní stolička u štěněte, vidět je již kumulace zubního kamene na abnormálním zubu 2.perzistentní mléčný špičák u čivavy 3.zlomený mléčný spodní špičák- patrné je fialovošedé zbarvení zubu-infekce ohrožuje vývoj trvalého zubu 4.zlomený mléčný zub plný hnilobného zánětu je třeba opatrně vyjmout, aby nedošlo k poškození zubu trvalého


Zubní kaz

Zubní kaz je téměř všem majitelům psů znám z jejich vlastní zkušenosti (u lidí se vyskytuje u 90 % populace). U psů se vyskytuje v mnohem menší míře (asi 5 % populace), postižena jsou téměř výhradně velká plemena psů. U koček zatím zubní kaz nebyl popsán.

Zubní kaz je způsoben vlivem kyselin, které produkují bakterie zubního kazu při kvašení zbytků potravy v dutině ústní. Kyseliny odvápňují zubní sklovinu a bakterie poté dále postupují do dalších vrstev zubu, které jsou již méně odolné a vlivem bakterií se rozkládají.

U psů jsou místa, kde se nejčastěji tvoří zubní kaz zadní horní i dolní stoličky (moláry), a to jejich skusná plocha.

Psi postižení zubním kazem většinou nejeví žádné příznaky, a proto toto onemocnění často uniká pozornosti majitele, pokud pravidelně nekontroluje zejména zadní zuby (výstavní nebo pracovní psi). Bolest nastupuje až v pokročilých stádiích onemocnění, kdy dojde k otevření dřeňové dutiny zubu a jeho infekci. Laik není schopen odlišit zubní kaz od ostatních podobných stavů (probarvení skloviny, opotřebení zubu otěrem, dysplazie skloviny), toto vyšetření je třeba ve většině případů provést v sedaci (zklidnění).

Pokud se diagnóza zubního kazu potvrdí, je mnoho možností jak jej ošetřit, a to v závislosti na závažnosti stavu, přání a možnostech majitele. Rozsah postižení zubu se stanoví RTG zubním vyšetřením, zejména se to týká možné infekce v okolí hrotu kořene zubu (zubní váček). Pokud se potvrdí, že infekce přestoupila ze zubu do okolní kosti, je prognóza horší a na místě jsou dvě varianty ošetření: vyčištění a vyplnění kořenových kanálků zubu nebo vytržení zubu. Zub s vyplněnými kořenovými kanálky se musí pravidelně kontrolovat rentgenologickým vyšetřením, nejdříve jestli došlo k vyhojení infekce a poté v pravidelných intervalech je třeba ověřovat, zda se infekce nevrací. Vytržením zubu se problém vyřeší jednou provždy, závisí ovšem na jeho postradatelnosti. Některé zuby neplní v dutině ústní nijak významnou funkci, jiné jsou velmi důležité pro uchopování potravy, držení jazyka v dutině ústní nebo ke žvýkání. U výstavních psů, zejména před uchovněním, jsou důležité všechny zuby. Proto se o léčbě rozhoduje vždy individuálně a po konzultaci s majitelem.

Pokud zubní kaz ještě nepřestoupil do dřeňové dutiny, je možné jej ošetřit zubní výplní, výběr materiálu je na ošetřujícím lékaři, já používám nejraději bílé plomby, protože se s nimi pracuje rychleji a neprodlužuje se tak anestezie. Nejdříve je třeba odstranit kazivou hmotu zubu (vyvrtat kaz), upravit dutinu po kazu do správného tvaru v závislosti na materiálu, kterým se bude dutina vyplňovat. Poté je možné dutinu vyplnit a výplň upravit. Ošetřený zub je nutné kontrolovat rentgenologicky, zda infekce nepokračuje.

Prevencí vzniku zubného kazu je, stejně jako u lidí, každodenní čištění zubů. čištění se provásí nelépe psím kartáčkem a zubní pastou (gelem). Nejvhodnější se jeví gely s vysokým obsahem enzymů, které rozkládají plak na zubech i po čištění a na místech, kam kartáček nedosáhne. Je možné používat také výplachy desinfekčními roztoky pro snížení množství bakterií v dutině ústní. Existují i fluoridační pěny, které může veterinární stomatolog na zuby aplikovat a chránit je před vznikem dalších zubních kazů. U psů s tendencí k tvorbě zubního kazu jsou vhodné pravidelné stomatologické kontroly v intervalu 6 měsíců.

1.zubní kazy u 5letého zlatého retrívra 2.zubní kaz u stejného psa 3.dutiny v zubech vzniklé  odvrtáním zubního kazu 4.leptání zubů před aplikací bílé výplně 5.zuby ošetřené bílými výplněmi 6.rozsáhlý zubní kaz u labradorského retrívra 7.RTG snímek zubu postiženého infekcí, která proniká až do okolní kosti (tmavý kruh kolem hrotu kořene třenového zubu) 8.zubní kaz u 1,5 letého dobrmana čištění kanálků po odvrtání zubního kazu

 


STOMATOLOGIE KOČEK

Resorptivní léze u koček

Resorptivní léze jsou poměrně častým onemocněním zubů u koček. Jedná se o léze zubů, které se nejčastěji vyskytují na zubních krčcích, dosud z ne zcela objasněných příčin v těchto místech dochází k aktivizaci buněk, které odbourávají vlastní zub, ve kterém tak vzniká dutina. Tato dutina často komunikuje s dřeňovou dutinou, proces je velmi bolestivý. Dutiny lokalizované na krčcích zubů jsou často téměř nepostřehnutelné, do dutin často vrůstá dáseň, kterou se organismus snaží dutinu eliminovat.

Kočky postižené resorptivními lézemi mohou nadměrně slinit, žvýkat jen na jednu stranu nebo trpět různě výrazným nechutenstvím. Některé kočky mohou být apatické. Často však neprojevují žádné příznaky, nebo si jich majitelé nevšimnou a zlepšení se projeví až po ošetření zubů. U koček se často s tímto onemocněním vyskytuje zubní kámen a různě intenzivní zánět dásní a závěsného aparátu zubu (parodontu). Pokud resorptivní léze zůstávají nepostřehnuty, mohou se zvětšovat tak dlouho, až se vstřebá většina korunky a dojde ke zlomení zubu. Majitelé, kteří nekontrolují kočkám dutinu ústní, však mohou přehlédnout i tento stav. K zlomení zubu často dochází v krčku, kde je zub oslaben resorptivní lézí a v kosti mohou zůstat kořeny zubu, přes které časem přeroste dáseň. Tyto zbytky kořenů ukryté pod dásní mohou dále způsobovat bolestivost nebo zánět dásně v okolí. U některých typů resorptivních lézí dochází i ke sklerotizaci – vrůstání zubu do kosti. Tyto kořeny pak nejdou vytrhnout. Je proto nutné je z kosti odvrtat (atomizace) nebo pravidelně rentgenologicky kontrolovat, pokud je patrné, že dochází ke vstřebávání kořenů v podstatné míře. V tom případě je možné kořeny v kosti ponechat ke vstřebání.

Celkově se nedoporučuje vyplňovat resorptivní léze výplňovými materiály (amalgám, kompozitní výplně), protože nezastaví rozvoj procesu a záhy vypadnou. Jediným možným a správným řešením je vytržení postižených zubů. Pokud není kvůli sklerotizaci možné zuby vytrhnout, je možné ponechat jinak zdravé a vstřebávající se kořeny v kosti a dáseň po amputaci korunek zubů přes tyto kořeny přešít.

Vzhledem k tomu, že ještě není zcela objasněn mechanismus vzniku těchto lézí, není ani možné jednoznačně doporučit jakákoliv preventivní opatření. Je jen třeba pravidelně kočkám kontrolovat zuby a v případě výskytu všech výše zmíněných nálezů (zubní kámen, zánět dásně, místa na krčcích zubů s vrůstající dásní) provést adekvátní ošetření tak, abychom kočky zbavili bolestivosti s nimi spojené.

1.rozsáhlé resorptivní léze na krčcích premolárů kočky 2. je patrné, že při sondáži je v zubu dutina 3. Rozsáhlá resorptivní léze zašitá dásň po vytržení zubu


Záněty dutiny ústní u koček

Záněty dutiny ústní u koček jsou častým a velice nepříjemným onemocněním koček. Často vedou k takové bolestivosti, že kočky odmítají přijímat potravu a dlouhodobě chřadnou. Příčina onemocnění zatím není jasně odhalena, faktorů podílejících se na vzniku zánětů je celá řada, od zubního kamene, postižení imunity až po těžké celkové infekce virovými onemocněními (zejména kočičí kaliciviróza). Uvažuje se i o určité formě alergie na bakterie žijící na povrchu zubů v zubním plaku. U některých plemen koček – mainská mývalí – se zřejmě jedná o onemocnění dědičně podmíněné. Odborníci onemocnění stále zkoumají a průběžně vypracovávají terapeutická doporučení.

Rozsah zánětu se může pohybovat od tenkého červeného proužku podél okraje dásní až po těžký krvácející zánět v rozsahu celé dutiny ústní i chřtánu. Od rozsahu se odvíjí míra závažnosti klinických příznaků. U koček s těžšími formami se objevuje zápach z dutiny ústní, bolestivost při polykání, kočky si mohou třít obličej packami, mohou naříkat při přijímání potravy, hubnou a mohou mít neupravenou srst, protože se kvůli bolestivosti nemohou mýt. Dalšími obtížemi mohou být problémy se zíváním, kočky zívání kvůli bolesti přerušují nebo při zívání naříkají. Postižené kočky nadměrně sliní, ve slinách se může objevovat krev. Důsledkem bolestivosti může být také změna v chování, kočky mohou být bázlivé, skrývat se, ale také naopak mohou být nevrlé až agresivní.

Vyšetření dutiny ústní takových koček může být kvůli bolestivosti a někdy i rozsáhlé krvácivosti bez zklidnění obtížné až nemožné. Na sliznicích v dutině ústní a chřtánu mají postižené kočky množství zánětlivých změn, které mohou mít i charakter vředů, sliznice jsou zduřelé a zarudlé, křehké a při dotyku snadno krvácejí. Postižena bývá celá dutina ústní, změny bývají symetrické.

U nemocných koček je potřeba rádně vyšetřit celou dutinu ústní v sedaci, dutinu ústní zrentgenovat (k problémům mohou přispívat i retinované kořeny zubů ukryté pod dásní, onemocnění parodontu, ale kostní změny mohou být také přítomny u nádorových onemocnění, která se jako zánět v dutině ústní také mohou jevit). Kočky, které ještě nebyly testovány je třeba otestovat na přítomnost virů kočičí imunodeficience (FIV) a virů leukémie koček (FeLV). Dalším virem, který se může na zánětu podílet, je kočičí kalicivirus, jehož přítomnost je možno nechat otestovat z výtěru z krku. Pokud je podezření na možné nádorové onemocnění, je vhodné provést odběr tkáně (biopsii) pro histologické vyšetření patologem. Samozřejmostí je celkové vyšetření krve, jak chemického složení (biochemické vyšetření krve), tak počtů jednotlivých krvinek (hematologické vyšetření).

Léčba onemocnění je obtížná a zdlouhavá, cílem nemusí být jen úplné vyléčení, v některých případech je úspěchem zmírnění zánětu a příznaků do takové míry, aby se kočka mohla najíst a netrpěla bolestí. Existuje mnoho léčebných postupů (podávání léků potlačujících imunitu, antibiotik…), konzervativní léčba ale nebývá příliš účinná. Nejúčinnější léčbou je podle všech zkušeností vytržení všech zubů (pokud se zánět omezuje na zadní část dutiny ústní, je možné ponechat řezáky a špičáky). Mohlo by se zdát, že takový zásah je příliš radikální, ale kočky v zuboženém stavu se po zhojení dásní po zákroku často velice rychle zotavují a některé se mohou po mnoha letech nažrat bez bolesti. Výsledky této léčby jsou výborné a kočky často ani nepotřebují doživotně podávat jakékoliv léky, jen je potřeba, aby majitelé dbali o hygienu dutiny ústní, aby se snížilo množství bakterií na zubech, které se v dutině ústní mohly ponechat. Samozřejmě se po zákroku podávají léky proti bolesti a antibiotika, aby se podpořilo hojení. Prognóza je tím lepší, čím kratší dobu se kočky před zákrokem léčily imunosupresivními léky (glukokortikoidy). Pokud majitel vytržení zubů odmítá, je možné se pokoušet o medikamentózní léčbu – částečný a dočasný úspěch mají antibiotika nebo jiné léky, v poslední době jsou popsané určité úspěchy s použitím interferonu.

Z výše popsaného vyplývá, že u koček, kterým nebyly dlouhodobě podávány vysoké dávky kortikosteroidních hormonů je prognóza po vytržení zubů dobrá. Pokud ovšem extrakce není možná nebo ji majitel odmítá, může být léčba komplikovaná, zdlouhavá a prognóza co do dlouhodobého vyléčení není dobrá.

1.mírný zánět dásní u mainské mývalí kočky 2.patrné je i významné množství zubního kamene 3.těžký zánět dutiny ústní jž po přeléčení antibiotiky, před touto léčbou pro krvácivost nebylo možné problém zdokumentovat 4.kočka z předchozího snímku- zašitá dáseň po vytržení třenových zubů a stoliček, po zákroku se kočka výrazně zotavila, žere bez obtíží 5.RTG snímek zubů kočky odhalil jednokořenný pozůstatek zubu s původně 2 kořeny- úplně vlevo

 


STOMATOLOGIE HLODAVCŮ

Problémy se zuby

K problémům se zuby dochází nejčastěji u králíků, morčat a činčil. Tyto druhy mají všechny zuby neustále dorůstající – nejedná se jen o hlodáky tak jako u všech hlodavců, ale kontinuálně dorůstají i stoličky. Pokud nedochází k jejich dostatečnému obrušování (následkem nevhodné stravy s malým podílem vlákniny ve formě sena nebo jako důsledek vrozeného abnormálního skusu), zuby přerůstají. Hlodáky někdy přerůstají ven z dutiny ústní, mohou se ale stáčet tak, že zraňují protilehlé patro a způsobují tak výraznou bolestivost. Stoličky přerůstají buďto do dutiny ústní, nebo (pokud na ně dostatečně tlačí protilehlé stoličky) směrem zpět do kosti. V horní čelisti tak zuby vrůstají do očnice nebo dutiny nosní, ve spodní čelisti zuby prorůstají spodní stranou čelisti do podkoží. Ve všech těchto oblastech (podsaničí, očnice, nosní dutiny) poté může docházet k tvorbě abscesů. Zuby přerůstající dovnitř dutiny ústní brání v pohybu jazyka, zvíře nemůže ani žvýkat, ani posunovat potravu dále do dutiny ústní. Přerůstání zubů vede kromě výše zmíněného k dalším obtížím: k traumatizaci měkkých tkání dutiny ústní včetně jazyka, neschopnosti zavřít tlamu, nadměrnému slinění a následné mokré dermatitidě v oblasti krku a hrudi.

Klinicky se mohou u postižených jedinců projevovat tyto příznaky: vybírání si určitého typu potravy, padání potravy z tlamy při krmení, nechutenství, výtok z očí, z nosu, skřípání zuby, slinění, změny v ošetřování srsti, hromadění trusu kolem řitního otvoru. Tyto příznaky se mohou objevit i v souvislosti s jinými onemocněními a je na veterinárním lékaři, aby tyto stavy odlišil. Pacienti do ordinace často přicházejí pozdě, jsou již velmi vyhublí, odvodnění, trpívají i zácpou. U takových zvířat se musí velmi obezřetně zvažovat nasazení léků, ale i anestezie u nich představuje vyšší riziko, proto může být nutné před vlastním zákrokem za účelem ošetření přerostlých zubů pacienta stabilizovat. Hospitalizace těchto zvířat ale bohužel nebývá vhodná, protože jsou velmi náchylná ke stresu, který sám o sobě může způsobovat nechutenství.

Všechna zvířata výše zmíněných druhů je při nechutenství nutné vyšetřit co do možného přerůstání zubů. Protože přístup do dutiny ústní je velmi komplikovaný, přímé vyšetření pohledem bývá obtížná. Někdy je úspěšné vyšetření otoskopem (nástrojem pro vyšetření uší), lze se pokusit i o zhotovení RTG snímku. Pokud tyto postupy nevedou k objasnění příčiny obtíží, bývá nutné zvíře zklidnit za pomoci léků a RTG a klinické vyšetření dutiny ústní provést poté. Pokud se potvrdí onemocnění zubů, je možné prohloubit anestezii a provést ošetření.

Je třeba zdůraznit, že krácení za pomoci kleští či jiných podobných nástrojů je krajně nevhodné, může vést k podélnému „rozštípnutí“ zubu a následné infekci, tvorbě abscesu a následným komplikacím. Zuby se zkracují uříznutím nebo ubroušením za pomoci zubních rotačních nástrojů – mikromotoru nebo turbínky.

U zvířat s tendencí k přerůstání zubů mohou být nutné opakované zákroky zkracování zubů v pravidelném intervalu. Pokud je problém vážný a ani změna stravy nevede alespoň ke zpomalení přerůstání, je možné zuby vytrhnout. Extrakce zubů je poměrně náročný zákrok, vyžaduje speciální nástroje a dobrou znalost problematiky. Po vytržení zubů je třeba důkladně rozrušit místo, odkud zub vyrůstá, protože jinak může dojít k jeho opětovnému růstu. Stoličky, které vrůstají do okolní kosti, je obtížné až nemožné vytrhnout a to nejen technicky, ale vytrhnout zub, který prorůstá celou kostí, znamená velké riziko zlomení této kosti.

Ze všeho výše uvedeného plyne, že šance na dobré řešení těchto obtíží je jen při včasném předvedení pacienta. Pokud tedy doma máte králíka, činčilu nebo morče, čas od času mu prohlédněte hlavu a pokud jeví některé z popsaných příznaků, neváhejte ho donést k veterináři, nejlépe k tomu, který se dané problematice věnuje.

1. Úvod do anestezie maskou, při  zákroku poté se plyn přivádí jen k nosu králíka, aby bylo možné v dutině ústní pracovat 2.RTG přerostlých zubů králíka 3.Vytržené hlodáky králíka 4. Přerostlé zuby u osmáka degu 5. RTG snímek přerostlých zubů osmáka- pravolevá projekce 6.RTG snímek přerostlých zubů osmáka- projekce kolmá na předchozí 7. RTG králíka s přerostlými hlodáky, stoličkami a změnami kosti v okolí zubů, ty prorůstají kostí, hrozí infekce a abscesy 8. Přerostlé stoličky u činčily 9. přerostlé hlodáky i stoličky u morčete


OSTATNÍ ONEMOCNĚNÍ

Nádory dutiny ústní

Převážná většina nádorů (tumorů) dutiny ústní tvoří nádory zhoubné, je proto jejich včasné diagnostice a adekvátní léčbě třeba věnovat pozornost. Je proto důležité dutinu ústní všem psům i kočkám pravidelně kontrolovat a v případě výskytu jakéhokoliv zduření v dutině ústní vyhledat kvalifikovaného veterinárního lékaře.

Každé zduření je třeba vyšetřit rentgenologicky – postižení kosti je poměrně důležitým prognostickým ukazatelem a pomáhá určit rozsah plánovaného chirurgického zákroku. Před zákrokem je vhodné odebrat vzorek tkáně pro histopatologické vyšetření, které určí typ nádoru a podle něj se poté zvolí rozsah chirurgického ošetření a stanoví se prognóza.

U některých nádorů je možné uvažovat o chemoterapii, ale používá se jen jako doplněk k chirurgické léčbě, a to podle typu nádoru. U některých rozsáhlých nebo velmi agresivních nádorů je třeba odstranit velkou část čelisti nebo dokonce čelist celou (týká se pravé či levé spodní čelisti). Psi však takové zásahy poměrně dobře tolerují, a pokud jim zachrání život, bývají tyto (byť na první pohled radikální) zákroky velmi přínosné.

1-maligní melanom ve tváři u pudla 2.pohled na zašitou ránu po operaci, pes po 1,5 roce podstoupil reoperaci pro recidivu, stále žije zdráv 3 roky po zákroku 3. zhoubný nádro spodní čelisti u psa (karcinom dlaždicového epitelu)-patrné jsou změny polohy řezáků tlakem nádoru 4. Pacient před operací-odstranění přední části spodní čelisti i s tumorem 5. Po operaci. Vše se zhojilo bez obtíží, pes žije bez obtíží 5 let po zákroku 6. Nádor spodní čelisti psa, je vidět totální destrukce kosti jedné její větve velmi agresivním tumorem, tento nádor již nebyl operabilní 7. Velmi rychle rostoucí nádor horní čelisti u kočky, biopsie potvrdila zhoubný nádor,v tomto rozsahu již bohužel neoperabilní.


Hyperplazie dásní

Hyperplazie dásní je stav, při kterém dochází ke zduření dásní v důsledku proliferace (zmnožení) buněk dásně, zejména pojivových tkání. Jejich příčinou může být jak zánět, tak působení některých léků. U některých plemen k tomuto onemocnění existuje jasná genetická predispozice (boxer, kolie). Onemocnění může mít charakter jen neškodného mírného zduření ale i extrémních nárůstů. Velká zduření výrazně zhoršují přirozenou samočistící schopnost dutiny ústní, může také docházet k jejich traumatizaci a krvácení při kousání. Přerostlá dáseň tvoří takzvané pseudokapsy, pod kterými se na povrchu zubů hromadí velké množství bakterií a zubního kamene. Odlišení od ostatních zduření se provádí odběrem vzorku pro histologické vyšetření a rentgenologickým vyšetřením, které by mělo prokázat, že na kostech nejsou žádné změny.

Řešením hyperplazie dásní je snesení jejich nadbytku. Existuje více metod odstranění přerostlých dásní.

Důležité je odhalení a léčba možné příčiny onemocnění (přehodnocení stávající medikace, důsledná hygiena dutiny ústní). Pokud to není možné (genetické vlivy), dochází často k recidivám, i když důsledné čištění zubů a další opatření rozvoj onemocnění většinou výrazně zpomaluje.

1.hyperplazie dásně u boxera, naznačena je linie řezu při odstranění nadbytečné dásně (gingivektomie) 2. hyperplazie dásně u labradorského retrívra, histologické vyšetření neprokázalo nádorové změny 3. hyperplazie u stejného pacienta jako na předchozím obrázku, onemocnění postihuje celou dutinu ústní 4. pinzeta ukazuje hloubku pseudokapsy a pomáhá vyznačit linii následujícího řezu 5. stav po resekci dásní, dásně se velmi rychle hojí, u tohoto pacienta je při dodržování důsledné hygieny onemocnění pod kontrolou

Komentáře jsou zakázány.